Podlahové topení lákalo šikovné řemeslníky a kutily již za socialismu. V té době jsme sice měli omezené technické možnosti, ale ne zas tak omezené, že by nebylo možno takový projekt realizovat. Problém ovšem spočíval v samotném principu – topné potrubí se totiž muselo zalévat betonem, a jakmile jste to provedli, a došlo k nějaké závadě uvnitř potrubí, beton musel být vybourán a následné demoliční práce probíhaly za neutěšených podmínek. Jistě si umíte představit tu spoušť, když se ve vašem obývacím pokoji rozběhne pneumatické kladivo.
Dalším problémem byla hmotnost betonu, která prakticky znemožňovala výstavbu topení v podlaze v podkrovních prostorách, které měly omezenou nosnost stropní konstrukce. A tak se počet zájemců o podlahové topení výrazně ztenčil a z původního entusiasmu zbyly jen fragmenty. Průlom v technologiích podlahového vytápění nastal až poměrně nedávno, kdy se začaly vyrábět suché systémy pokládky. Spočívají na umístění topných hadic do systémových desek. Systémová deska je vyrobena z polystyrenu, který je až extrémně lehký, přitom dostatečně pevný pro pochozí i statickou hmotnostní zátěž. Na systémové desky se pak v závěru práce pokládá cemento-vláknitá deska a na ní už jen vhodná podlahová krytina, například plovoucí podlaha, koberec nebo keramická dlažba.
A proč si vlastně dopřát podlahové topení, jaké to má výhody? Především mnohem komfortnější pocit z vyhřáté místnosti. Teplo se šíří v obytném prostoru rovnoměrněji, v porovnání s klasickými radiátory, a díky tomu také není nutné místnosti přetápět. Dalším plus je estetika, protože nikde není vidět žádné potrubí nebo topná tělesa. Odpadá nutnost zakrývat nevzhledné radiátory a natírat je. A konečně teplo od podlahy oceníte i na bosá chodidla, můžete si pak dovolit našlapovat naboso po dlažbě i v zimě, a to je velice příjemné například ráno, když vstáváte z postele a jdete do koupelny a na toaletu.