Všechno, co o jídle víme, jsme v naprosté většině případů někde slyšeli nebo četli. Občas, pokud nám nový názor vnutí zvláště dobrý řečník, jsme schopni věřit, ale navíc i velice razantně prosazovat něco, co by nám ještě před ne tak dávnou dobou přišlo jako naprosto zcestné.
Jsou lidé vařící si po způsobu brazilských indiánů, jelikož ti si stále zachovávají svou vyváženou stravu, oni nevědí, kde přišli na to, že takhle je to správně, oni to prostě vědí. Na rozdíl od nás, však žijí v pralese, kterému my jsme na hony vzdáleni. Dalším národem, který si zachoval svou původní vyváženou stravu, jsou Japonci, oni většinou i vědí, proč jí takové a takové kombinace a jak upravovat potraviny.
Od nich už můžeme leccos převzít, ale stále si musíme uvědomovat, že i jejich životní podmínky se liší od těch našich a neměli bychom se stravovat striktně podle nich.
Dokonalé řešení není, jelikož naše původní stravování se ztratilo v propadlišti dějin. Můžeme se opírat pouze o analýzy vědců, reklamy a prohlášení našich guru.
Nemáte-li svého guru, nevěšte hlavu, po světě se jich potuluje spousta, neříkají si možná guru, ale definici více, či méně splňují. Dávají osvícené rady svým ovečkám putujícím ke spáse, životní rovnováze, nebo čemukoli jinému, za čím se člověk rozhodne putovat.
Je velice zvláštní, že každý víra má i co říci ke stravě. Jsou víry, které dokonce nařizují jíst to či ono v ten či onen den. Víme, že něco se jíst nesmí, nebo nemá a něco je naopak naprosto neodmyslitelně součástí každého pokrmu. Časem tyto názory vykrystalovali do dnešních hlavních stravovacích směrů, životních stylů, které žene vpřed obrovský dav jejich příznivců.
Uctíváme jídlo jako božstvo, věnujeme mu nezměrnou pozornost a zapomínáme na to kolem nás. Jídlo je středem našich zájmů.
Jistě, nemají to tak všichni, ale mnoho lidí je do jídla tak zapáleno, jako jsou jiní do víry v boha. Hlásají slovo, akorát, že to jejich je o, nepojíš cukru bílého, nebo semínka chia budeš míti v každém jídle. Samozřejmě, že je to veliká nadsázka, úpravou stravy se dá zcela jistě dojít ku zdraví, jenže pokud jediným naším zájmem je diskuze o jídlo, nevrátili jsme se pak zpátky na počátek lidstva, kdy jedním z nejhlavnějších zájmů, bylo právě jídlo?